Kapličky

Životu nebezpečné dobrodružství se šťastným koncem stálo podle pověsti za vznikem kapličky na severním okraji Oráčova (u silnice do Zderazi) a kapličky ukryté v lese na vrchu Lovíč severozápadně od Oráčova.

Kapličky měly někdy na přelomu 16. a 17. století postavit tři jeptišky, které cestou z nedalekého Hokova do Oráčova (Hokov a Oráčov měly tehdy společného majitele, urozeného Beneše Libštejnského z Kolovrat) zázračně unikly smrti. Jeptišky jely do Oráčova žebřiňákem a cestou se jim splašil kůň. Jeptišce, která povoz řídila, leknutím vypadly opratě z ruky, a jak kůň žebřiňákem prudce škubnul, přepadla dozadu mezi svoje sestry v Kristu, kterým se mezitím vytratila z obličeje veškerá zdravá barva, a nahradily ji popelavé odstíny strachu. Nekontrolovatelný povoz uháněl po cestě plné kamení a výmolů, žebřiňák nadskakoval a nebohé jeptišky s ním. Zdivočelý kůň se žádným způsobem nedal přimět k poslušnosti. Domluvy, doprošování, prosby, nic nepomáhalo. Kůň uháněl kdovíkam, nezpomalil ho ani kopec, na který se pustil. Se supěním pádil vzhůru jako by chtěl s jeptiškami vzletět rovnou do nebe. Najednou cesta pod koly vozu zmizela, jak kůň odbočil na suchopár, který končil strmým srázem. V gestu poslední naděje jeptišky sepjaly ruce. Svatý Jáchyme pomoz. Svatá Anno pomoz. Maria Panno pomoz! Vtom kůň s divokým zaržáním zastavil, vztyčili se na zadních nohách, pohazoval hlavou a kopal před sebe předními kopyty jako by se pokoušel rozbít neviditelnou překážku, která se mu postavila do cesty. Pak zkrotl. Přední nohy spustil zpátky na zem a pokorně svěsil hlavu. Vyčerpaně přešlápl z nohy na nohu a přitom postrčil kámen, který se mu povaloval u předních kopyt. Kámen se párkrát překulil a zmizel za hranou bezedného srázu.

Na památku svého zázračného zachránění nechaly jeptišky postavit tři stejné kapličky a zasvětili je svatému Jáchymovi, svaté Anně a Panně Marii. Jedna stojí u Hokova, druhá na vrchu Lovíči a třetí na louce před Oráčovem.